Praktická příprava na porod
Často je slyšet tvrzení, že fena v přírodě rodí sama a člověk nemá do tohoto procesu zasahovat. V zásadě je to pravda, ale musíme si jasně stanovit, co to je rodí sama.
Fena sice rodí, ale smečka se pohybuje neustále v její blízkosti, či-li dodává ji klid a jistotu, že na tuto těžkou chvíli sama není. Zrovna tak by měla, naše silně domestikovaná fena, mít jistotu, že ten, který jí je oporou a světlem, jí bude stát i teď po boku. Ovšem abychom mohli klid a jistotu feně předat, měli bychom na porod být připraveni tak, aby nás nezaskočila žádná situace a my mohli s přehledem buď přihlížet nebo pomoci.
Proto je dobré mít dostatečně dopředu vše přichystáno a hlavně v místech, kde to budeme mít po ruce.
Začneme porodnicí.
Pečlivě zvážíme umístění porodnice – dbáme především na klidné místo a bez průvanu. Vedle porodnice by mělo zůstat místo na malý stolek s potřebami pro porod a poporodní péči a také
je vhodné mít místo pro náš odpočinek, abychom mohli v prvních dnech být co nejčastěji s fenou. Rozměry porodnice se řídí velikostí feny, ale obecně se dá říci, že natažená fena + 1/3 do délky a do výšky feny by měla stačit.
Nezapomeneme ani na dvířka ke vstupu a velmi osvědčené jsou i zábrany proti zalehnutí – především u velkých a obřích plemen.
Vystýlka porodnice – používá se mnoho materiálů, od těch jednorázových komerčních, které jsou sice dražší, ale pohodlné a bezpracné, až po různé „zbytkové“ materiály. Někdo vystýlá slámou, papíry (pozor ne noviny!!), hadry…. My používáme klasické starší matrace, na to igelitovou plenu a přes to starší prostěradla, osušky apod, Pokud rodíme v zimě, musíme zabezpečit i teplotu porodní bedny. Používají se většinou tepelné dečky nebo tepelné žárovky.
Porodnici bychom na své místo měli umístit cca 10 dnů před porodem a postupně na ni fenu zvykat (nejlépe pomocí pamlsků). Samozřejmě fena, která rodí ve svém kotci má situaci značně ulehčenou, ale i zde by měla proběhnout kontrola a důkladné vyčištění celého kotce.
Příprava materiálu na porod
Začneme nejprve vystýlkou – porodnici máme sice vystlanou, ale při porodu „vezme za své“, proto si připravíme i náhradní (raději dvě), abychom nestresovali a mohli jen sáhnout a vystýlku po skončení porodu vyměnit. Dále si připravíme i několik čistě vypraných savých hader nebo buničinu, prostě něco, do čeho bychom mohli v případě potřeby (pokud nezafunguje fena) otřít štěňata do sucha nebo si otřít my ruce apod. Dobré je mít po ruce váhu, abychom mohli štěňátka co nejdříve zvážit a zapsat si jejich porodní váhy. K tomu samozřejmě potřebujeme tužku a papír. U stejnobarevných štěňat se z důvodu rychlého rozpoznání dobře osvědčilo hned po porodu převázání barevnými mašličkami (pozor nesmí být moc volné ani moc utažené a musí se kontrolovat!!!), proto je dobré nachystat i dostatečné množství barevných odstínů mašlí.
Ještě si nachystáme: dezinfekci, ostré a čisté nůžky, silnější nit nebo tkaloun na podvázání pupíku, dobrý je i pean, pokud jej máme. U každého porodu máme vždy nachystánu i soupravu na kojení a malou plechovičku náhradního sušeného mléka, pro případ, že se z nějakého důvodu nedostaví laktace. Rovněž v blízkosti máme umístěn vystlaný košík pro případné uložení štěňat v případě nějakého problému. Prostě chováme se tak, abychom byli nachystáni na horší variantu, než jaká obvykle přichází. Nezapomeneme ani na nádobu na odpadky a je jich obvykle dost.
A to nejdůležitější – začínající nebo labilnější chovatelé by si měli na viditelné místo napsat
Telefonní číslo non stop veterinární kliniky, aby v případě problému měli možnost někam zajet. Pozor, je nutné si nejprve ověřit, že provoz non stop opravdu funguje!!!
Škola štěňat
Četla jsem někde na chatu dotaz, jak by měla vypadat škola štěňat a co si pod tím názvem kdo představuje. Většinou byly odpovědi velmi neurčité, od hlídání štěňat až po výcvik. Přimělo mě to k dvěma věcem:
- nejprve jsem začala na internetu shánět představy těch, co školy štěňat nebo podobné aktivity pořádají. Nejčastěji uvádějí nabídku ve formě základního výcviku, což je sice chvályhodné, ale štěně se má v prvé řadě vychovávat a výcvik přijde až později. A vychovávat štěně musí majitel, či-li správně by měla znít nabídka, že naučí nebo seznámí majitele s výchovou. Lepší už byla zkušenost s formami – je stále ještě spousta těch „drilů“, ale již přibývá mnoho škol, kde začínají uplatňovat pozitivní výchovu, což je potěšující. Horší je, že jsem nenarazila (možná jsem nezvolila vhodné slovo do vyhledávače) na školu, která by na první místě ve výchově štěňat upřednostňovala specifika plemene a povahu jednotlivce.
- celé moje vyhledávání mě přivedlo na myšlenku, jak bych já definovala svoji odpověď, co očekávám od školy štěňat. A ejhle zjistila jsem, že napsat pravdu znamená absolutní nedostatek frekventantů, neboť neznalé a nové majitele štěňátek moje odpověď odradí. Lhát a mazat med kolem pusy neumím, takže zbývá strohý výčet aktivit, které se na naší škole štěňat praktikují:
1. Seznámení se s povahovými rysy každého jednotlivce
2. Výchovné hry – seznámení se s nimi, praktické cvičení
3. Výchovné metody - seznámení se s nimi, praktické cvičení
4. Pochvala a trest
5. Kdy a kde vychovávat, kdy a kde cvičit
6. Sestavení individuálního výchovného plánu pro každého jednotlivce
No uznejte, že reklamní baner to zrovna není a že by to mělo někoho přilákat? Nevím, spíš ne než jo. Takže to zkusím doplnit:
Seznámení se s povahovými rysy každého jednotlivce
- bez toho to u nás nejde, každý pejsek potřebuje jiný přístup, musí se mu tzv,
ušít výchova na míru, neboť jen tak přijde brzy efekt a pes i majitel budou spolu
šťastni a o to jde především
Výchovné hry – seznámení se s nimi, praktické cvičení
- je spousta her, které se dají hrát a při tom se pejsek učí, baví se, nenudí a vy se spolu s ním nasmějete
Výchovné metody - seznámení se s nimi, praktické cvičení
- praktikujeme především pozitivní způsob výchovy, ale někdy to opravdu nejde a jsme nuceni přitvrdit, především tak, kde nám štěndo přišlo „pozdě“ a my již musíme napravovat, ale i tady se snažíme v prvé řadě najít pozitivní formu
Pochvala a trest
- naučit se správně využívat širokou škálu pochval a trestů a pracovat s nimi je obrovskou výhodou každého majitele, proto tato část školy je určena majitelům, včetně praktických cvičení
Kdy a kde vychovávat, kdy a kde cvičit
- část školy, která je rovněž pro majitele a ne pro štěnda. Jedná se o seznámení s postupem, kdy mohu začít a kde, jakou formou, prostě taková malá kuchařka o výchověSestavení individuálního výchovného plánu pro každého jednotlivce
- to je na závěr samozřejmostí, protože každý nový majitel odchází s plnou hlavou
informací a určitě by rád začal vše a nejlépe hned. Ze zkušenosti víme, že vše má svůj
čas, proto si povídáme o plánech do budoucna s novými majiteli ještě na závěr školy, abychom je trošku dostali do „reálu“ a zabránili následnému chaosu ve výchově
A teď se jistě ptáte, jak se to všechno stihnout? Těžce, proto po absolvování zůstáváme nadále v kontaktu
Základní vybavení pro štěně
Nejprve si musíme zjistit, jaké velikosti štěně v den odběru bude a jaké velikosti dosáhne ve své dospělosti. Rovněž temperament a povahové vlastnosti jsou při pořizování výbavičky důležité.
OBOJEK – pro štěně si pořídíme látkový nebo kožený, nejlépe stavitelný obojek a pokud možno co nejlevnější – štěňata rostou rychle a vy jej za chvíli vyhodíte – nekupujte příliš široký (štěndo vypadá hrozně) nebo příliš úzký (zbytečně škrtí), velikost by měla být taková, aby mezi obojek a krk štěněte jste strčili dva prsty – ne více, ne méně
Pozor na častou nabídku prodejen – tzv. kovový stahovák, údajně zaručená pomůcka k zamezení tahání štěněte – nepomůže vám žádný stahovák, štěndo to musíte naučit netahat na vodítku, stahovák štěněti pouze vytrhává nebo ničí v mnoha případech srst na krku
VODÍTKO – zde je v zásadě jedno, zda použijete kůži, látku, nylon. Kupte opět co nejlevnější, neboť pořádné vodítko si koupíte až na dospělého jedince. Při výběru vodítka není většinou důležitá šířka kůže, látky nebo nylonu, ale velmi důležitá je velikost karabiny.
Z praktického hlediska jsou výhodné tzv. přepínací vodítka, která si můžete přizpůsobit na několik různých délek, případně si je můžete přehodit přes rameno a máte obě ruce volné
Ještě je třeba se zmínit o samonavíjecích vodítkách tzv. Flexi – nedoporučujeme je ke štěňatům, neboť nechtěně zabraňují spoustě výchovných momentů, navíc svádí majitele k tomu, že svého pejska tak dobře nehlídá a je jich opravdu hodně, kteří tím pádem skončili pod koly auta, neboť mají velký akční rádius a často i ztrátu potřeby komunikace s pánečkem.
MISKY – potřebujeme nejméně dvě – jednu na vodu, jednu na krmení - v žádném případě nedoporučujeme misky z umělé hmoty, neboť štěně je zvídavé a často misky kouše a mohlo by si polknutím kousku hmoty ublížit. Proto raději kupte kameninu nebo tzv. nerezové misky, které jsou dnes v poměrně příznivých cenových relacích.
Pro naše plemeno doporučujeme celý stojan na krmení, který je posuvný a tím pádem „roste“ s věkem štěněte.
NÁHUBEK – zde je problém, nejraději bych napsala, vykašlete se na to, ale bohužel, zákon takový je a pes musí být v mnoha případech opatřen náhubkem, i když je na vodítku. Proto musíme psovi náhubek opatřit, ale nekupujte jej štěněti – podle většiny vyhlášek jste povinni jej mít až od 6 měsíců. I tak jich spotřebujete několik, neboť v té době hlava dlouho ještě poroste. Máte na výběr z několika variant
– umělohmotný (lehký, v zimě často praská, sedí málo plemenům)
– kovový (poměrně drahý, velký výběr plemen, těžký)
– kožený páskový (poměrně cenově dostupný, lehce packou sundatelný)
– kožený plný (drahý, pes vypadá jak zápasník)
PELECH – je mnoho možností, pro které se můžete rozhodnout, záleží jen na vašich finančních možnostech nebo celkovému pojetí vaší domácnosti. Často slýchávám, já mu pelíšek opatřím, až dostane rozum a nebude vše kousat, jenže jak jej naučíte, že je něco jeho bezpečné místo, že má svoje, kde není ničím rušen a navíc jak mu vysvětlíte, že nemá to svoje kousat, když to mít nebude? Bohužel, to ničení ke štěněti patří, bez toho se to neobejde. Či-li jaké máme možnosti:
- molitanové polštáře – poměrně velmi cenově dostupné, velké rozměry se obtížněji perou, do se vybrat z velkého množství barev a vzorů – zde případné zničení tolik „nebolí“. Dnes jsou již i s odepínacím obalem, ale jsou cenově náročnější.
- molitanové pelechy – vcelku slušná cena, jdou vyprat v pračce, větší velikosti ručně
- proutěné pelíšky – jsou s vystýlkou i bez vystýlky, velmi příjemná cena, ovšem štěňata je rada ničí – na druhé straně je to přírodní materiál, zas až tak nepláču, když mi něco omylem sežere – jako vystýlku mohu použít veškerý textil, který odložíme v domácnosti
- umělohmotné pelechy – dalo by se říci, že jsou téměř nezničitelné, ovšem také nepřirozené, troufnu si použít slova až neestetické
- pet boxy – materiál impregnovaná látka - praktické na přenos i do auta, složí se a dají „do tašky“ a můžete odejít, štěňata je většinou velmi dobře přijímají, nevýhodou je jejich snadná rozkousatelnost
- kovové klece – téměř nezničitelné, poměrně nákladná pořizovací cena, nevýhodou je váha – máme-li klec pouze do bytu – ideální
- kotec – pro psy „bydlící“ venku, poměrně nákladná záležitost, je zde dobré použít přísloví dvakrát měř a jednou řež, či-li co má soused nemusí nutně vyhovovat mně, proto se dobře informujte, ještě před tím, než si jej pořídíte a hlavně ba jste jej měli umístit tak, aby pejsek viděl z kotce na vás (či-li ne za dům, kde není okno ani dveře)
KOSMETIKA – pro první dobu si pořídíme pouze šampón. Pamatujte si, že zde nemá cenu šetřit, raději pořídíme kvalitní kosmetiku než narušit na dlouho štěněti srst. Nikdy nevíme, kdy se nám štěňátko v něčem vyválí a my budeme muset koupat. Šampón kupujeme pouze ten, který je speciálně určen pro štěňata – mají jiné PH!
KARTÁČE a HŘEBENY – na počátek kupte jeden měkký kartáč a podle typu srsti potom dokupujte další. Bohužel spousta obchodů má tři druhy kartáčů nebo hřebenů a obslouží s tím všechny zákazníky. Vy sice pesana rozčešete či vyčešete, ale vy jste zbytečně nadření, máte zničené ruce a pes je otráven a zhnusen jen když hřeben uvidí. Proto se poraďte tam, kde jsou schopni (chovatel, zkušený obchodník….) akceptovat srst vašeho psa a ví, co mu doporučit. Raději si to nechte objednat a vyčkejte, než koupit první nesmysl, který vám obchodník vnucuje.
HRAČKY – tady se můžete směle vydovádět. Přichystejte svému budoucímu mazlíčkovi velké množství různých hraček tak, aby byla po celé domácnosti kdykoliv možnost nabídnout mu hračku místo momentální destruktivní činnosti. Hračky mohou být plyšové, gumové, vinylové, latexové, hadrové, vodní, pískací, bručící, prostě je jich obrovská škála. Platí zde totéž co u dětí – jakmile jednou ovšem štěně hračku „načne“, musíte ji vyhodit, neboť je nebezpečí, že bude v hryzání pokračovat a kousek materiálu může polknout. Některé z materiálů potom mohou způsobit poměrně velké komplikace, pokud se přilepí na žaludeční stěnu. Dbejte také na to, aby hračka nebyla příliš malá – štěně ji potom může lehce polknout.
Rozhodování – pejska nebo fenečku
Každý z nás stál nejméně jednou před rozhodnutím, zda si pořídit psa nebo fenku. U chovatele je to jednoduché – ví že potřebuje fenku, aby mohl na ní chovat, případně sehnat psa ke svým fenám, aby nemusel jezdit k cizímu psovi. Ovšem všichni ostatní, kteří si pořizují především miláčka a člena rodiny se musí rozhodnout, kterému pohlaví dají přednost.
Nejlépe je na každou stranu mince naskládat všechna pro a proti, posoudit, které skutečnosti jsou pro mne prioritou a které nikoliv a podle toho uzpůsobit svoje rozhodnutí.
Výhody fenky: (vše je pouze statistika, ne absolutní pravidlo!)
- bývají mazlivější, lépe zvladatelné, jakoby celkově poslušnější, což je dáno tím, že jim nedělá problém se někomu podřizovat
- pro začátečníka jsou lepší volbou neboť jakákoliv chyba ve výchově jde o něco lépe napravit
- mají proti psům menší hmotnost, což je někdy výhodou
- většinou necítí potřebu svoji sokyni vytěsnit bojem, ale stačí jim být v blízkosti svého milovaného člověka
- často bývají pracovitější
Nevýhody fenky:
- dvakrát do roka hárá, což trvá cca 21 dnů a je nutno ji hlídat, aby nedošlo k nežádoucímu nakrytí
- některé fenky bývají před háráním nebo při něm „protivné“, je to v důsledku probíhajících hormonálních změn a může se to týkat poslušnosti, nálady, aktivity
- v době hárání nesmí fena na žádnou kynologickou akci – může se tedy stát, že máte zaplacenou výstavu, tábor… a přesto musíte zůstat doma, neboť fena zahárala v jiném termínu
Pověry a mýty u fen:
- fena musí mít nejméně jednou za život štěňata, aby neměla rakovinu – nikde není doloženo, že je to pravda, a je známo mnoho případů fen, které štěňata měly a přesto rakovina mléčných žláz nebo dělohy se jim nevyhnula
- fena je chytřejší než pes – zatím se nepodařilo spolehlivě zjistit, kde tento mýtus mohl vzniknout, ale jasné je, že někdo z majitelů fen si pořídil svého prvního samce a tuto skutečnost nezvládl – není nic jednoduššího než najít „objektivní příčinu“
Výhody psa
- odpadá problém s háráním
- bývá zde větší sebevědomí, takže jako hlídač vypadá spolehlivěji
- mívají pevnější nervy, takže přijmou lépe „uřvaného“ pánička než fenky
- jsou větší, mohutnější
Nevýhody psa:
- může se objevit touha o soupeření o pozici ve smečce s ostatními samci
- výchova chce daleko větší důslednost a zkušenost – jinak má z pozice samce „za
povinnost“ převzít vůdcovství ve smečce a to i v lidské – musí mít mantinely
- značkuje – může to být nepříjemné nejen pro vás, ale třeba i pro sousedy
- pokud je v okolí hárává fena, může utíkat, výt, špatně žrát, prostě reaguje na každou
háravou fenu, což může být problém v případě, že jich okolo vás bydlí několik
- často bývají tvrdohlavější
Pověry a mýty u psů:
- častější výskyt nemocí – nikdy nikde nikdo toto neprokázal, přesto je tento mýtus poměrně často slyšet, ale myslím, že se teď změní k opačnému pohlaví, neboť se prý začalo rodit více samců a tudíž nebude třeba prodávat feny
- pes musí mít alespoň jednou fenu, aby se zklidnil – vřele doporučujeme, pak totiž přijde ne mýtus, ale stará pravda – s jídlem roste chuť.
Ať si vyberete pejska nebo fenečku, vždy je důležité již od prvních dnů dbát na výchovu a ta je-li dobrá, vám pomůže prožít se svým miláčkem mnoho šťastných roků.
První den doma
Správně bychom měli začít nadpisem – než přivezeme domů štěně.
Čím tedy začít:
- nejprve si sepíšeme vše, co budeme potřebovat pro štěňátko jako výbavičku. Pokud si pořizujeme prvního pejska, poradíme se o tom s chovatelem, případně se zkušeným majitelem, pokud možno stejného nebo podobného plemene, u kříženců alespoň podobné velikosti.
- dohodněte si mezi sebou, co budete striktně od dospělého psa vyžadovat, co by jste přivítali kdyby uměl a co vám nebude vadit, když bude dělat nebo nedělat, či-li stanovte si jasné mantinely, jak bude výchova psa probíhat
- pokud máme děti, posadíme se s nimi a dohodneme pravidla „hry“, či-li seznámíme děti s tím, co nesmí, co mohou, ale také co bude jejich starostí či prací, prostě připravíme děti na příchod štěněte co nejpečlivěji
- odstraníme z možného dosahu štěněte vše, co by mohlo mít za následek jeho úraz – křehké předměty jako volně uložený porcelán, sklo,
- zabezpečíme nebo zamezíme přístupu k elektrickým šňůrám a spotřebičům, zásuvky opatříme ochranným krytem stejným, který se používá pro děti
- zkonzultujeme s dostupnou literaturou všechny naše květiny, ať již pokojové nebo příp. balkónové či na zahradě a pokud zjistíme, že jsou jedovaté, zamezíme k nim přístup nebo je odstraníme
- porozhlédneme se po bytě, zahradě či dvorku a zkontrolujeme, zda někde nedosáhne štěně na chemikálie, čistící prostředky, ale také ostré předměty nebo velmi malé, které by mohlo štěně polknout
- dobré je také zabezpečit potraviny, ať již naše nebo psí, štěňata jsou žravá a chtějí odzkoušet vše
- pokud chceme uchránit i majetek, popřemýšlíme, zda máme dobře uschovány boty, oblečení či venku nějaké to nářadí, prostě počítáme s tím, že bude zpočátku štěndo vše zkoušet především zuby
A je tu první den doma:
- v prvé řadě mluvte naprosto normálním hlasem, z kterého musí být patrné, že situace je naprosto standardní a vlastně se vůbec nic složitého neděje, hlavně musíte zamezit takovému tomu „vrhnutí“ se celé rodiny na nový přírůstek, hezky pomalu a postupně
- první den nenechávejte štěně o samotě a pokud možno zabraňte v tento den různým nepříjemným zvukům (vysavač, hlasitá „diskotéka“ dětí, rachejtle….)
- pokud máte již jednoho pejska doma, v klidu je seznamte
- ukažte mu misku s vodou a misku se žrádlem (pravděpodobně moc žrát nebude, ale to nevadí)
- představte mu jeho pelíšek na spaní, nejlépe se s ním seznámí pomocí pamlsku, který si v pelíšku může v klidu sežrat – velice jsou vhodné tzv. výstavní klece, které štěně bude považovat za svoje doupě, pokud zde bude vždy v bezpečí (neměli by sem lézt za ním děti)
- řiďte se pravidlem, že spící štěně je tabu – ani návštěva, ani zvědaví sousedé by neměli být důvodem štěně rušit ze spánku – to platí celkově, nejen pro první den
- pokud chcete změnit stravu – krmit jinak nebo něčím jiným než chovatel, nedělejte to první den, nýbrž od dalších dnů postupujte tzv. týdenní výměnou – první den odeberete 1/7 starého a přidáte 1/7 nového krmiva, druhý den 2/7, třetí den 3/7 a tak budete pokračovat až do 7. dne.
- nejen první den vám štěně udělá loužičku nebo bobek doma, nekřičte na něj, neprojevujte nějakou hysterii, ale s klidným povelem např.“Nesmíš“ odneste tam, kde jakoby může
- pamatujte si, že štěně musí okamžitě po probuzení čurat, nejlépe jej vezměte do náruče (máte tak zajištěno, že se nevyčůrá po cestě) a odneste jej na místo k jeho potřebě určené a po vykonání potřeby jej HODNĚ MOC pochvalte, za několik dnů si povel nesmíš a velkou pochvalu určitě propojí a vy jste na první cestě k úspěchu
- pokud jste si stanovili nějaké mantinely a je mezi nimi například, že nebude smět pes do ložnice, nesmí tam ani první den, prostě vše co od něj budete vyžadovat s velkou důsledností, nesmíte dovolit ani v tento pro vás významný den, ovšem vše vyžadujeme bez křiku a v klidu – jedná-li se tedy o zmíněnou ložnici, buď ji v dnešní den zavřeme nebo klidně psa s povelem „Nesmíš“ vyneseme na místo dovolené a zde mu nabídneme hru nebo pamlsek
- a je to noční „můra“ a tím je první noc, která bývá pro štěňátko trošku stresující, ale mám pocit, že především tam, kde ten stres čekáme – máme-li už doma jednoho pejska, bývá první noc bez problémů, štěně vezme „za vděk“ novým partnerem – je-li štěně samo, máme dobrou zkušenost s tím, že spíme my s ním, ne ono s námi – či-li nejde za námi do ložnice, ani jej nenecháme si uprostřed noci „vyřvat“ naši přítomnost, ale jdeme jeden z nás přímo za ním spát a druhou noc již jej necháme samotného a zatím se nám nestalo, že by s tím byl potom nějaký problém
Hodně trpělivosti, důslednosti a laskavosti vám přeje Radek a Lída
Mapa stránek