Výběr krycího psa pro liniovou plemenitbu
Prohlédneme si pozorně rodokmeny obou partnerů a zjistíme, z jaké linie pochází otec feny. Prvotním předpokladem ovšem je, že otec feny z nějaké linie pochází a není tzv. „namixován“ z několika linií. Máme-li linii otce, je nejlepší výběr partnera pro naši fenu právě z této linie.
Samozřejmě musíme dodržet klasický postup při výběru - povahu a exteriér si musíme vybrat tak, abychom zachovali vše dobré z naší feny a případně vylepšily některé nedostatky, přičemž dbáme vždy na zásadu, že jakýkoliv nedostatek nevylepšíme opakem, ale pouze střední hodnotou (nemůžeme např. spojit extremně malého a extrémně velkého jedince). Vadný znak spojujeme tedy vždy pouze standardním vývojem tohoto znaku.
Pokud máme v rodokmenu otce feny více linií, budeme se snažit, abychom co největší počet těchto „jiných“ linií měli v rodokmenu u krycího psa, pokud jde o linie se žádoucími znaky. V opačném případě, jde-li o nežádoucí prvky v „jiných“ liniích se snažíme těmto liniím vyhnout a přiřadit linie, které mají co nejvíce společných znaků s linií otce feny. Sice nám to zvýší pravděpodobnost částečně nevyrovnaného vrhu, ale zase zvýší šanci na odstranění nežádoucích vloh.
Zabývat bychom se měli vším, co souvisí s první až třetí linií, další linie by nám zvýšili enormně nevyrovnanost vrhu a my bychom docílili nežádoucího efektu tím, že jednotlivá štěňata by směřovala k mnoha liniím.
Pokud směřujeme na příbuzenskou plemenitbu, měl by mít společný předek vysokou hodnotu nejen exteriérovou, ale i z hlediska dědičnosti znaků a zdraví. Mějme na paměti, že vysokou hodnotu dědičnosti neurčuje ve vrhu šampionát několika jedinců, ale vrh, kde je co nejvíce jedinců (ideál všichni) bez nežádoucích nebo vylučujících znaků. Jako příklad bychom mohli použít dva vrhy s 6 štěňaty, kde v jednou budou výstavně „jen“ výborní a chovně bude pět úspěšných bez vážných nežádoucích vad a druhý vrh bude mít dva šampiony a ostatní potomci budou mít vážné vady. Je velmi pravděpodobné, že nejméně jeden ze šampionů bude nositelem nežádoucích vad.
Abychom snížili nežádoucí účinky příbuzenské plemenitby, pokud vybíráme příbuzného předka , vybíráme nejdříve z prarodičů, lépe z praprarodičů, čímž dostaneme do potomků volné 3-4 generace.
Znamená to ovšem, že máme přístup k ověřeným informacím o co nejv ětším počtu zúčastněných jedinců.
Nenajdeme-li podle těchto kritérií správného psa, začneme hledat společné linie v třetí a čtvrté generaci obou potencionálních partnerů a vybereme psa, jehož třetí nebo čtvrtá generace obsahuje co nejvíce shodných linií s třetí nebo čtvrtou generací feny.
Pokud pes nebo jeho bratr ( stačí i polobratr) kryl sestru či polosestru naší feny a krytí se nepovedlo a vrh je nevyrovnaný, tohoto psa na naši fenu nepoužijeme, protože s největší pravděpodobností patří k úplně jinému genotypu.
Vynikající jedince –šampiony nepřeceňujeme, ale ani nepodceňujeme. Důkladně zvážíme, zda dává podprůměrné či nadprůměrné potomstvo a samozřejmě u toho počítáme i s linií fen. Dává-li podprůměrné potomstvo, bez dalších ohledů ho vyřadíme pro naše feny na krytí, neboť jen tak si zachováme linii, která nebude zaneřáděná nežádoucími znaky. Dává-li nadprůměrné potomstvo, klidně jej ke krytí použijeme, ale měli bychom si zabezpečit, aby následně v potomcích byla sice zachována linie, ale nela použita příbuzenská plemenitba na stejnou linii. Dává-li totiž nadprůměrné potomstvo a je-li k tomu šampion, bude velmi žádaný na krytí a mohlo by se nám to objevit jako nežádoucí při výběru krycích psů pro naše potomky. Především u málopočetných plemen bychom záhy zjistili, že nemáme partnery – dostatečně vzdálené příbuzné.
Výstavy a jak na ně
V zásadě máme dvě věci, které je třeba před výstavou udělat, aby den výstavy nebyl pro naši rodinu stresem a nervozitou, ale byl dnem slavnostním, plným zážitků, klidu a pohody. Jisté je, že všichni vystavovaní jedinci vyhrát nemohou, každý z nich navíc má jistě svoje klady a zápory, zde tedy záleží na rozhodčím, kterých záporů a kladů si všimne více. Rovněž tělesná a psychická kondice psa i jeho majitele má velký vliv na celý průběh výstavy a v konečné fázi i na umístění. Ovšem stále platí – zde bych ráda citovala jednu pí rozhodčí:….Kam až to mohli dotáhnout mnozí opravdu dobří psi, kteří se nedostali na stupně vítězů jen proto, že nebyli perfektně připraveni a předvedeni?….
Začneme tedy tím nejdůležitějším a tím je vypsání a odeslání přihlášky:
Odeslání je vcelku jednoduché, jen si musíme hlídat datum uzávěrky, což je v podstatě nejčastěji 2 měsíce před výstavou. Ovšem s vypsáním je to již horší, tedy:
Třída do které se přihlašujete: zpočátku volte raději tu nižší, kterou Vám věk zvířete dovoluje, až se z Vás stanou „harcovníci“, můžete začít spekulovat.
Jméno a chovatelská stanice: zde napíšeme celé jméno psa z průkazu původu.
Číslo zápisu a zkratka plemenné knihy: číslo opět z průkazu původu a zkratka plemenné knihy je dnes u nás ČMKU. Máte- li importovaného jedince musíte uvést číslo, které Vám do průkazu původu vepsala česká plemenná kniha nebo uvádět chovatele, od něhož jste psa koupili jako spolumajitele.
Otec a matka: opíšete z průkazu původu – pozor!! Je-li rodič šampión a nemá to uvedeno ve Vašem průkaze původu, nemůžete to zde uvádět, znamená to, že šampionát dodělal později a naopak, má-li zde uvedeno, že je šampión, je nutné zkratku před jeho jménem uvádět, aby jste jej nepoškozovali.
Chovatel: je ten, který vlastní chovatelskou stanici, ze které Váš miláček pochází.
Majitel: až zde se můžete pyšnit svým jménem a adresou
Po odeslání přihlášky se můžeme začít připravovat na výstavu ( zde je chyba, lépe je začít s přípravou již od ranného věku štěněte) :
Co musí umět výstavní jedinec:
Ukázat zuby – zepředu skus, zprava i zleva odhalit zuby k prohlídce a s otevřenou tlamou ukázat i zuby zadní
Pes - samec si musí nechat, bez odporu, rozhodčím zkontrolovat varlata.
Všichni jedinci v kruhu si musí nechat na sebe sáhnout a to prakticky na jakoukoliv část těla, aniž by změnili svoji polohu.
Na Váš povel zůstat stát a již se nehýbat.
Běžet u nohy a pozor!! Jak u levé tak i u pravé. Musí běžet, aniž by táhl nebo zaostával a to v takovém směru a rychlosti, jakou určíte Vy.
Co lze ještě doplnit, abychom mohli říct, že umíme víc než je „standart“ a můžeme tudíž zaútočit na příčky vyšší (tím není myšleno vyhrát, ale umístit se lépe, než bychom se umístili jen s výše popsaným uměním.
V postoji nestát „jen tak“, ale naučit se tzv. výstavní postoj, tzn. po delší dobu stát v pozici, do níž jste ho uvedli.
V kruhu neběhat jen tak, ale naučit se i „výstavní běhání“, tzn.: běhat do kruhu, do „T“, do „L“, obraty ve směru, v kruhu se psem po pravé straně…
Prostě vše, co patří k handlingu, nebo-li česky – k předvádění psa ve výstavním kruhu.
Před výstavou je třeba ještě přidat úpravu srsti.
1. vyčesat – nejen dobře, ale kvalitně, tzn, musíme vědět, jaké kartáče a hřebeny použít, v kterém čase a na který druh česání.
2. vykoupat – pokud budete koupat těsně před výstavou, musíte použít kvalitní šampony, což není zrovna ta nejlevnější záležitost, ale vyplatí se, ale i zde platí – není všechno zlato, co se třpytí a pozor, to že jsem prodavačem v prodejně chovatelských potřeb neznamená, že musím rozumět problematice srsti daného plemene.
3. upravit – nůžkami alespoň uši a tlapky , lépe je celého psa, což ovšem nejde bez zkušeností a určitých znalostí, takže sami se do toho můžete pustit až (alespoň) po shlédnutí upraveného psa
Žádný učený s nebe nespadl, proto:
- navštěvujte klubové akce, odpozorujete mnoho
- ptejte se zkušených členů klubů, jistě Vám rádi poradí, ale vytvořte si z odpovědí svůj vlastní názor
- doporučujeme knihu E. Peperové „ Vychováváme šampiona“
- jezděte na výstavy již od ranného věku štěněte – naučíte se Vy i Váš pes
Několik rad k učení:
- výstava nemá ráda dril – cvičte často, ale krátce
- trpělivost a důslednost mohou být Vašimi největšími pomocníky
- rozlišujte pamlsky – nejmilejší použijte POUZE k nácviku výstavy nebo v jejím průběhu
- při nácviku výstavy vyměňte vodítko (nejlépe za předváděcí), aby pes rozlišil, že teď je výstava a ne vycházka
- nezačínejte výcvik se psem nevyběhaným a nevyvenčeným
- začněte bez rušivých vlivů, později „přidávejte „ lidi i psy
- vždy – při nácviku i samotné výstavě se maximálně věnujte psovi, mluvte, chvalte, komunikujte, povzbuzujte jej, o okolí ať se starají jiní
Psovi jste „šaty“ našlechtili a co Vy? :
- je to přehlídka krásy, či-li šusťákové soupravy, tepláky apod zde nemají co dělat
- pro ženy je ideální kalhotový kostýmek nebo alespoň kalhoty a halenka
- pánové by měli dávat přednost saku, vestě apod.
- oblečení nesmí být těsné, aby Vás omezovalo v pohybu nebo příliš vlát – může zavazet psovi
- boty potřebují měkkou, neklouzavou podrážku
- barvy volte tak, aby Váš pes nezanikl (černé kalhoty se nehodí k černému psovi)
- v oblečení je dobré mít alespoň jednu kapsu (pamlsek, hadr)
S přáním, ať se Vám daří Mgr. Ludmila Fialová
VÝBĚR CHOVATELE
Výběr dobrého chovatele je základem pro výběr kvalitního štěněte. Nechci se rozepisovat o nekalých praktikách množení štěňat, které díky vynalézavosti české povahy někdy skutečně neznají mezí. Spíše se zaměřím na vykreslení všeho, čím se seriózní chovatel vyznačuje a co by mělo být pro vás směrodatné:
Kde najít kontakt na chovatele?
Inzertní části kynologických časopisů a internetové stránky jednotlivých chovatelských stanic a také příslušného chovatelského klubu. Ráda bych napsala také že nejlepší jsou reference od spokojených majitelů štěňátek. Ovšem má to dvě a to poměrně velká úskalí – majitelé, kteří mají svoje první štěňátko a to ještě krátce, nebudou zrovna těmi objektivními, sice vám dají reference pravděpodobně dobré, ale také poměrně neobjektivní, ale ať vás inspirují více než případná kritika a slova hany od jiných chovatelů. Mezi některými chovateli je hodně závisti a zášti vůči jiným – úspěšnějším, proto se může jednat o nekalý konkurenční boj a nejjednodušší způsob jak konkurenci očernit. Berte proto „varování“ z úst pana Vopršálka před zaručeně nemocným a nekvalitním chovem pana Nováka raději s rezervou.
Osobní kontakt
Při koupi štěněte trvejte na osobní návštěvě chovatelské stanice, je dobré vidět, v jakých podmínkách štěňátka vyrůstala. Rozhodně se vyhněte převzetí štěněte někde na ulici od pana „Někoho“, aniž byste na dotyčného měli zpětný kontakt.
Odchov štěňat by měl vždy probíhat v dostatečně hygienickém prostředí s bohatými socializačními podněty. Co to znamená? Pokud štěňátka vyrůstají někde ve sklepě a jejich jediný kontakt s okolním světem je návštěva „chovatele“ 3x za den při krmení, věřte, že s největší pravděpodobností nebudou takto odchovaní jedinci příliš socializovaní, s čímž můžete mít v budoucnu docela problémy. Zastávám názor, že bázlivost nebo jinak nevyrovnaná povaha, má své kořeny v útlém štěněcím věku, proto je nesmírně důležité, aby první dva měsíce života štěňátka prožila v přímém kontaktu s člověkem. Jedině tak si nový majitel může odnést vyrovnané a sebevědomé štěně.
Všímejte si také, jaký vztah má chovatel k ostatním psům, zda se psi jeví spokojeně a v dobré kondici.
Většina dobrých chovatelů si bude s vámi chtít pohovořit, pozvou vás na nezávaznou návštěvu a bude je zajímat, do jakých podmínek se štěňátko dostane. Chovatel by vám měl také např. prozradit, které z nabízených štěňátek je spíše temperamentní a z kterého naopak roste flegmatický „kliďas“. Vy si pak vyberte takového pejska, který vám bude vyhovovat.
Pokud to je možné, trvejte na vlastním výběru štěněte. Jestliže vám někdo doslova předá štěně mezi dveřmi s tím, že jsou stejně všechna stejná a že jako laik na nich rozdíl nepoznáte, raději se s ním v těch dveřích hned rozlučte. Každé štěňátko je osobnost, některé je zvídavější, jiné opatrnější, další se chová dominantně atd.
Něco jiného je, pokud si již zájemci před vámi konkrétní štěně zamluvili a vám zbývá vybrat už jen z menšího počtu štěňat. Tato štěňátka nemusí být vůbec horší nebo „přebraná“, jak si mnozí mylně myslí. Vždyť každému se líbí něco jiného. Pozorujte štěňata, jak si hrají, jak reagují na vás i na sebe navzájem.
Je dobrým zvykem ukázat zájemcům o štěňátko minimálně jejich matku a otce štěňátek představit alespoň na fotografii (chovatel většinou není zároveň majitelem psa, který fenu nakryl) a dále říci pár slov o dosavadním životě obou rodičů – jejich výstavní úspěchy, umístění na zkouškách, zdravotní vyšetření apod.
Chovatel by měl být také schopen odpovídat na dotazy týkající se chovu, výživy, poradit s výchovou atd.
Nikdy si neberte nemocné štěně. Není ojedinělým případem, že chovatel ke štěňátku přidal balíček pilulek (např. proti průjmu). V horším případě se ještě může snažit onemocnění nebo jinou vadu zamlčet. Ve vlastním zájmu si proto zkontrolujte alespoň následující:
1) stolice štěňátka musí být tuhá, bez hlenu nebo krve, okolí řitního otvoru čisté a suché
2) skus musí být nůžkový (horní řezáky překrývají spodní řezáky)
3) psi musí mít 2 varlata zřetelně sestouplá do šourku
4) oči by měly být čisté, bez výtoku nebo šedého zákalu
5) kůže a uši by měly být čisté, bez zánětu
6) nos by měl být bez výtoku
7) tetovací číslo musí být dobře čitelné a souhlasit s PP, příp. tam kde se již čipuje je dobré mít možnost čip zkontrolovat
add 2) Jestliže štěňátko nemá standardní skus, měl by vás na to chovatel upozornit, tuto skutečnost uvést do kupní smlouvy a zohlednit cenu, neboť takový jedinec nemůže být zařazen do chovu. Jestliže o chovu neuvažujete a hledáte „jen“ kamaráda k dětem, máte takto možnost za velmi dobrou cenu získat jinak naprosto zdravé a standardní štěně. Pokud však uvažujete o tom, že se budete chovatelství v budoucnu věnovat, neriskujte, že se skus spraví např. po výměně mléčného chrupu.
add 3) Totéž platí i v případě, že obě varlata nejsou v době odběru tj. v 8 týdnech zřetelně sestouplá do šourku. Tato anomálie bývá označována jako tzv. kryptorchismus a takto postižení samci jsou vyloučeni z výstav a z chovu.
O dostatečné péči a hygieně nesvědčí ani štěňátka páchnoucí močí, špatná výživná kondice štěňátek či kojící feny, nevyhovující prostředí odchovu apod. Další vizitkou solidného chovatele je kupní smlouva a dnes již i Europas s veškerým dosavadním očkováním.
Kupní smlouva:
Aby byla kupní smlouva uzavřena podle všech legislativních náležitostí, musí obsahovat zejména jasné vymezení smluvních stran, označení štěněte coby předmětu smlouvy (jeho jméno vč. názvu chovatelské stanice, pohlaví, datum narození, tetovací číslo nebo čip, barvu), cenu, popř. další ujednání (podmínky prodeje, prohlášení chovatele apod.) Bývá vyhotovena ve dvou provedeních, z nichž každá strana obdrží jeden exemplář. Platnost je stvrzena podpisem obou stran.
Pokud s nějakým článkem ve smlouvě nesouhlasíte a společně se nedohodnete na jeho odstranění či pozměnění, takovou smlouvu určitě nepodepisujte a jděte raději o dům dál. Smlouva by měla fungovat jako vzájemná dohoda, ne jako jednostranně sestavený soupis výhod a práv na straně jedné a závazků a povinností na straně druhé.
Prodejem to nekončí…
Dobrého chovatele poznáte také podle toho, jak se o štěňátka ze své chovatelské stanice zajímá i po jejich odchodu do nových domovů a jestli bude ochoten nabídnout pomocnou ruku při jejich výchově, poradit s výživou, se základní péčí apod. Předáním štěňátka novému majiteli teprve vše začíná.
Jak komunikuje pes?
Každý pes se s námi v daném okamžiku snaží „mluvit“. Samozřejmě po svém způsobu, psím. Komunikuje především pomocí těla a zvuků. Zatímco zvukům se naučíme rozumět poměrně snadno, řeči těla je ještě stále věnována malá pozornost. A ještě je často „poopravena“ tzv. chovatelskými pověrami.
Náš pes nám často něco říká a my si jeho jednání většinou neumíme vysvětlit. Velmi často se také stává, že „řeč“ našeho psa nepochopíme a vznikne tak zbytečně situace, kdy jej potrestáme nebo pochválíme v naprosto nevhodný okamžik. Budeme-li se chtít věnovat komunikaci a porozumět „slovům“ našeho miláčka, je nutné ho dobře znát, neboť žádná kniha vás to nenaučí. Musíte jej znát jej v klidu, v pohodě, v rozrušení,,, A jsme na samém začátku – znát jej znamená vycházka ne vedle sebe, nýbrž spolu. Hra nebo práce nejen pro hru samotnou, ale i pro poučení obou.
Jen pro Vaše snadnější pochopení – malá procházka řečí těla:
-
projevem uklidňujícím, přátelským či podřízeným. Ve vztahu k člověku využívá doteku tlapou při žádosti o něco nebo jako projev uklidnit pánečka, neboť pravděpodobně nechápe, co se od něj v daném okamžiku vyžaduje. V tomto případě se jedná o komunikaci získanou, ne vrozenou.
-
Při přijímání řeči či-li informace musíme vzít na zřetel, že komunikujeme se psem, proto musíme jeho řeč posuzovat z jeho hlediska, nebo-li uvažovat po psím způsobu.
-
Nejen my čteme tělo psa jako řeč, ale i pes si tlumočí naši řeč těla. Pravda po svém, proto především u seznamování s cizími psy si musíme dát pozor.
-
Nikdy nemůžeme vyvozovat řeč pouze z jednoho znaku, vždy musíme přečíst celé tělo.
-
OCAS – není projevem čisté komunikace, i když mylně bývá za ni prezentován. Psi jej používají jako zdůraznění všech ostatních signálů těla. Vysoko nesený je potvrzením dominance, i když tento pes jej při útoku dá okamžitě do horizontální polohy. Nízko nesený nemusí být vždy jen projevem klidu, ale i agresivního a podřízeného jedince. Vrtění ocasem neznamená vždy přátelství, jak bývá všeobecně
-
UŠI – sledování uší u našeho plemene je náročnější, protože pohyb není pro laika až tak patrný. Uši sklopené mírně dozadu – přátelskost, až podřízenost. Hodně sklopené jsou výrazem nejistoty až strachu. Vztyčené ucho, u novofundlanda se spíš jedná o pohyb směrem nahoru, bývá projevem nadřazenosti.
-
OČI – jistotu, ale i nadřazenost značí široce rozevřené oko, zmenšené naopak nejistotu nebo podřízenost. Upřený pohled je nejběžnějším znakem nadřazenosti, vyhnout se tomuto pohledu je uklidňující gesto.
-
ZUBY – cenění zubů je vždy známkou agresivity (zdaleka ne vždy je agresivita patologická!!), k tomu pysky stažené dopředu přidávají dominanci, naopak stažené dozadu přiřadili k agresivitě podřízenost. Vidět u některých psů lze i úsměv, ale vždy je to fenokopie a také jej používá pouze ke vztahu k člověku, nikdy ne k příslušníkům svého druhu.
-
KRK – nadřazený pes nese krk vzpříma, podřízený či nejistý jej sklání směrem k zemi. Odvrácení hlavy, tím potažmo odhalení krku je zklidňující gesto a znamená přátelskost. Když totéž udělá nadřazený pes, vyčteme z toho, že postavení protivníka přijal.
-
TLAPA – dotek tlapou může být určitý nebo jen naznačený, ale vždy je spojen s prezentováno, ale je dalším zdůrazněním signálů těla.
-
PÁNEV – šťouchnutí zadkem nebo pánví je výraz přátelství, často používaný při vítání a hrách. Pokud se k nám cizí pes otočí dobrovolně zády, je to určitý projev důvěry k nám.
-
OLIZOVÁNÍ – je nejčastější přátelské gesto, používané jako uklidňující, jindy vítací, ale může být použito i jako komunikativní, mateřské nebo sexuální gesto. Musíme opět přečíst celé tělo, abychom mohli správně olizování zařadit.
-
PÁŘENÍ – pokud psi nebo feny na sebe naskakují, není zde, jak mnohdy bývá prezentováno, jiná sexuální orientace, nýbrž značí zkoušku nadřazenosti a pokud ji druhý jedinec není ochoten přijmout, stane se většinou tzv. „poslední kapkou“ a dochází k boji. Často je právě tato situace příčinou, kdy může pes ublížit neznámému dítěti, které necháme psa objímat, což u něj je vlastně projevem stejným, jako při naskakování a pes není naučený přijímat podřízenost vůči cizímu dítěti.
Projevů těla nebo-li řeči je mnohonásobně více a každý zodpovědný majitel by se měl naučit řeči těla svého psa, neboť jen tak může předejít mnoha neshodám mezi psy nebo mezi psem a lidmi.
Pes a jeho člověk
( a nebo je to naopak?)
Všeobecně je dáno v podvědomí lidí, že předkové dnešních psů jsou s největší pravděpodobností vlci, již méně se ví o primitivních formách psů z doby kamenné. S největší pravděpodobností je možné, že v době bronzové byl již pes používán jako pomocník člověka.
Proces této domestikace probíhal více méně dobrovolně – vlk využíval postupně odpadky člověka a ten spoléhal na jeho ostražitost. Tak se asi dostal vlk do blízkosti člověka a ten postupně začal vytvářet bariéry mezi „ochočenými“ a volně žijícími zvířaty. Docházelo tím k postupné a zde už vědomé, někdy už i nedobrovolné domestikaci. Až v posledních stoletích se domestikace začala cílevědomě soustřeďovat na vzhled a povahu jednotlivých zvířat
Soužití psa s člověkem se začalo značně měnit a vznikala určitá vazba těchto dvou, která je ve světě naprosto ojedinělou. Člověk se stal hlavním sociálním partnerem psa a pes se stal na člověku naprosto závislým. Ovšem takto vzniklá odpovědnost člověka je pro něj naprosto cizí, velmi často se jí téměř zcela vyhýbá, v lepším případě se snaží ji přijmout, ale jen do „lidských“ rozměrů. Problémem největším je, že nelze specifikovat přirozené potřeby psů, neboť nejen v rámci psí populace, ale i v rámci jednotlivých plemen jsou takové rozdíly, že obecnou definici základních potřeb psa nelze stanovit. A jak je známo, člověk pokud nemá něco černé na bílém, nebere to na vědomí. Vzhledem k tomu, že se doposud psí etologií a vztahem člověk-pes zabývalo velice málo výzkumných prací, je důsledek tohoto stavu právě v nejrůznějších polemikách a nenávistných projevech v rámci jednotlivých chovů různých plemen. Tento stav není patrný jen u nás, ale probíhá v celé Evropě. (Ameriku v tomto ohledu zmapovanou nemám).
Odborné výzkumy nahradili samozvaní odborníci, což by nebylo až tak na závadu, ale to nejsou ve většině případů lidé, kteří jsou ochotni o problému diskutovat, problém řešit. Takže pejskaři, jakožto jediní odborníci se mezi s sebou hádají většinou o nepodstatných věcech, zatímco „odborníci“ na vyšších postech vymýšlí seznamy tzv. „bojových“ psů a různých zákonů pro chování psů obecně. Sociální vztahy člověka a psa byly tudíž odsunuty co nejvíce dozadu a původ problémů – odpovědnost člověka za chování jeho psa není zde brána téměř na vědomí. Namísto toho zdárně řešíme, zda náhubek budou nosit všechna plemena či délku vodítka a podobné nesmysly.
A to nejdůležitější ví pejskaři snad již všichni – vazba na člověka, sociální chování psa, míra snášenlivosti a agresivity je dána v určitých fázích jeho vývoje. Je tu socializační fáze, je tu období dospívání a nikdo není schopen zajistit, aby majitel měl tolik odpovědnosti a zkušeností, aby byl schopen jednotlivé fáze zvládnout. Nebylo by lepší a účelnější vložit finanční prostředky a energii právě do těchto oblastí? Vytvořit prostor odborníkům pro výzkum vztahů člověk-pes a zároveň se věnovat VÝCHOVĚ člověka-majitele a psa dohromady.
JEDOVATÉ ROSTLINY
Častým problémem, který zažívají majitelé štěňat a někdy i dospělých psů bývá průzkum našich bytových nebo zahradních květin. A ouvej. Poměrně velké množství rostlin je jedovatých, ať méně nebo více. Hlavně u „průzkumníků“ – štěňat, kdy vše je v prvé řadě zkoušeno přes zuby a ústní dutinu. U většiny jedovatých rostlin již malé množství způsobuje mírné otravy.
Pokud se stane, že zjistíte pozůstatky po průzkumu vašeho ozelenění – okousané listy, „přesazené“ cibulky nebo divně vypadající stonky – zjistěte si v botanické literatuře, zda opravdu rostlina není jedovatá. (naše tabulka není zdaleka úplná!!)
V případě pravděpodobného pozření jedovaté rostliny si pamatujte:
1. – prohlédněte ústní dutinu a případné zbytky odeberte a uložte pro veterináře
2. – telefonujte vašemu veterináři a oznamte stav zvířete a konzultujte další postup
3. – v případě nezjistitelného „viníka“ pozorujte velmi pečlivě stav a chování všech
zvířat
4. – V případě jakékoliv změny jeďte k veterináři, kde byste měli diagnostikovat
- jaká rostlina
- čas, kdy asi pes rostlinu pozřel
- asi jaké množství
- příp. mít s sebou vzorek
- zda pes zvrací
- zda má teplotu
- zda má průjem
- příp. malátnost….
Jako první pomoc se uvádí vyvolání zvracení, ale to raději konzultujte s veterinářem. Daleko nejlepší první pomoc je, když zkonfrontujete svoje zahradní či pokojové rostliny s odbornou literaturou a ty, co by mohli miláčkovi uškodit odstraníte nebo alespoň zamezíte přístupu k nim.
Tabulka nejběžnějších jedovatých rostlin
|
Rostlina
|
část
|
účinek
|
symptomy
|
|
orlíček
|
celá rostlina
|
velký, často smrtelný
|
zvracení, průjem, křeče, zástava srdce, smrt
|
|
zimostráz
|
list
|
střední, při vysokých dávkách smrtelný
|
žaludeční a střevní potíže
|
|
ocún
|
celá rostlina
|
velký, často smrtelný
|
žaludeční a střevní potíže, ochrnutí svalů a dechové obtíže
|
|
bolehlav
|
celá rostlina
|
velký, často smrtelný
|
svalový třes, křeče, postupné ochrnutí, smrt
|
|
difenbachie
|
stonek
|
střední, při vysokých dávkách smrtelný
|
otoky úst, jícnu, žaludeční a střevní potíže
|
|
pryšec
|
celá rostlina
|
mírný
|
žaludeční a střevní potíže, při kontaktu s kůží ekzém
|
|
vánoční hvězda
|
celá rostlina
|
střední, při vysokých dávkách smrtelný
|
žaludeční a střevní potíže, zánět dutiny ústní, zvracení, průjem
|
|
břečťan
|
celá rostlina
|
střední, při vysokých dávkách smrtelný
|
žaludeční a střevní potíže, při vysoké dávce nervová a srdeční ochablost
|
|
cesmína
|
bobule
|
střední, při vysokých dávkách smrtelný
|
zvracení a silný průjem
|
|
oleandr
|
celá rostlina
|
velký, často smrtelný
|
žaludeční a střevní potíže, zvracení, teplota, malátnost, apatie, dechové obtíže
|
|
filodendron
|
list, stonek
|
mírný
|
žaludeční a střevní potíže
|
|
pryskyřník
|
stonek
|
střední, při vysokých dávkách smrtelný
|
silné podráždění při dotyku – ústa, jícen, žaludek, střeva
|
|
rododendron
|
list, květ
|
střední, při vysokých dávkách smrtelný
|
zvracení, slinění,střevní křeče a dýchací potíže
|
|
vistarie
|
|
mírný
|
žaludeční a střevní potíže
|
|
hortensie
|
list, květ
|
střední, při vysokých dávkách smrtelný
|
bolesti žaludku, zvracení, průjem
|
|
brambořík
|
čerstvé hlízy
|
střední
|
zažívací potíže a křeče
|
|
kala
|
|
střední
|
žaludeční a střevní potíže, křeče, zvracení
|
|
monstera
|
stonky a listy
|
střední
|
zvracení, křeče, otoky
|
|
pelargonie
|
|
malá
|
u citlivých jedinců dotyk může vyvolat vyrážku
|
|
klívie
|
celá rostlina
|
velký, často smrtelný
|
slinění, zvracení, průjem, ochrnutí a kolaps
|
|
tchýnin jazyk
|
celá rostlina
|
střední
|
nevolnost, zvracení, poruchy trávícího ústrojí
|
|
amarylis
|
cibule
|
střední
|
malátnost a zvracení
|
|
Mapa stránek